Jsem zpět!

A rozhodně nemíním nikam prchat.

Díky zásahu shůry (a přičiněním slovutného Jéžiše, kterého tímto ještě jednou zdravím) stránky opět fungují, písmenka jsou na svém místě a obrázky se časem také přistěhují zpátky. Což mimo jiné znamená, že se můžete těšit nejen na nové články (nejen) o psaní, ale také na novinky z mého života a dílny (a že jich je!) a všechny ty ptákovinky, kvůli kterým sem tak rádi pravidelně nakukujete.

Přestože web momentálně stále vypadá jak staveniště, či spíš zemětřesením nabořený dům, nic se nebojte, i na tomhle se už pracuje. Možná to nebude hned, nicméně i té zelené se nakonec dočkáte. Nové a lepší!

Prozatím snad bude stačit základní info: nikam jsem neutekla. Vesele si drandím po tomhle i přilehlých vesmírech, (skoro) každou středu páchám pro Triumvirát článek a ve zbylém čase se snažím nepřijít o rozum při střetech s idioty, zatímco někteří mí přátelé se naopak snaží nezaškrtit mne (třeba už kvůli tomu, že nač sáhnu, to se podezřele rychle naučím ovládat; naposledy to byl kolovrátek).

A psaní? I to bude! Časem.

 

Problém první věty

Jistě jste to už nesčetněkrát slyšeli a četli: první věta je nejdůležitější. Zvlášť u kratších textů je první věta spolu s názvem tím lákadlem, které i extrémně těkavého čtenáře přinutí pokračovat i k větě druhé a dál. Jenže jaká první věta je vlastně ta nejlepší? Pokračování textu Problém první věty