Listování diářem: červenec 14

A dohnaly jsme skluz, konečně máme ten správný měsíc na tapetě a v diáři a vůbec. Sice bych místo vzpomínání na předešlé týdny měla mávat malířským válečkem a výt v doprovodu veselé muziky, ale řekněme, že už fakt dneska potřebuji menší odpočinek. Takže: z čeho že jsem to byla tak vyplivnutá? Pokračování textu Listování diářem: červenec 14

Liebst… zkrátka desítka

Může za to – jak jinak, v těchto případech – Cirrat. Pokud si vzpomínáte na předchozí řetězení a citrusovou alergii, tohle bude hodně podobné. Nebo aspoň trochu.

Takže, co obnáší Liebster Blog Award:
1. Vykecat o sobě deset hovadin. Nebo pravd, ono to občas vyjde nastejno.
2. Hluboce se zamyslet (ale ne zase až tak hluboce, nějaký alkohol by měl v domě zůstat pro strýčka Příhodu). Přestat chrápat. Sesumírovat odpovědi na ty otázky, co vám hodil váš kamarád (nebo nepřítel, občas to nejde odlišit) na krk. Přestat proklínat kamaráda. Odpovědi přepsat a zkrátit. A publikovat.
3. Znovu se hluboce zamyslet. Tentokrát nad tím, jaké klepy a detaily je dobré zjistit, získat a vytřískat.
4. Z obětní listiny přátel vybrat pět entit, kterým se nová desítka hodí na krk.
5. Dát jim o tom vědět. Pokračování textu Liebst… zkrátka desítka

Listování diářem: červen 13

Tenhle měsíc by mohl hrdě nosit přídomek proměnlivý. Nejen kvůli zběsilostem počasí, které z chladných mokrých počátků vyústily v záplavy a posléze v horka, až se málem roztápěla i moje trpělivost. Zvratů, proměn a nových variací na staré téma jsem si užila dost a dost jako autor či třetina Triumvirátu.

Když to vezmu od začátku měsíce: počáteční radost z faktu, že mi Cirrat během trhání soutěžní povídky neutrhla i hlavu, přerostla v euforii, která se mne držela neobvykle dlouho. Vlastně mě ještě nepustila, takže ve finále počítám s dosti tvrdým přistáním na čenichu. Nicméně každá dokončená povídka je vítězstvím sama o sobě, takže ještě teď na konci měsíci mívám ve tváří zvláštní spokojený úšklebek, kdykoliv si na dotyčný text vzpomenu. Že tím občas děsím své okolí, je příjemný bonus navíc.

Kde že je ten zvrat? Inu, nic nepokazí radost rychleji, než krátká zpráva, že „stále nic nedorazilo“. Cítíte tu vzrůstající paniku? Ten plíživý pocit naprostého děsu, že se Mocnostem konečně podařilo dohnat i vaši maličkost a teď se chystají udeřit plnou silou v odvetě za všechny vaše drobné žertíky, nelichotivé zmínky a ironické úšklebky, vyslané jejich směrem? A co znepříjemní spisovateli jeho život více, než ztracený text?

Přiznávám, celkem rychle jsem se smířila s faktem, že to holt nevyšlo. Že povídka bude rok čekat v šupleti, než dostane novou šanci. Sice to zamrzelo, ale… Asi dospívám a beru dokonce i tyhle drobné velké tragédie s přehledem, který občas udivuje i mne samotnou. Každopádně to rozhodně nebyla reakce, kterou Mocnosti nejspíš očekávaly, protože se text opět našel. A bylo po ftákách, jak se říká tady u nás.

Že je změna život, prokázala i moje maličkost a hezky naživo. Nejen, že můj šéf málem naboural elektriku, když mu konečně došlo, že nemám sukni až ke kotníkům jako obvykle, ale poskakuji mezi paletami se zeleninou v tříčtvrtečních kalhotách. Marně uvažuji, co by dělal, kdyby mě viděl třeba takhle:

Slunečno, klid, vlahý větřík a vychlazený koktejl Korál hned u ruky. Práce kritika je těžká a namáhavá.

 

Ano, i to jsem já. Bez dlouhých sukní, nezelená, s viditelnými nejen kotníky, ale i koleny. Co jsem tak přemítala nad diářem, tohle byla největší proměna ne měsíce, ale rovnou celého čtvrtletí.

Nemusíte se bát, další šoky si schovávám na jiné měsíce. Třeba na říjen, listopad a prosinec – to jsou měsíce zcela vhodné k obdarovávání, sdílení radosti a obecně ke sdělování zajímavých drobností ze života Sedmera. A hlavně to jsou termíny uzávěrek těch soutěží, o které se mi pravidelně jedná nejvíc (takže nejspíš uslyšíte i nejhlasitější nářky na příliš rychle ubíhající čas a podobně).

Když už jsem zmínila Sedmero (tedy celou tlupu svých charakterových rysů, žijících téměř vlastními životy): jako by mi bylo málo, že Triumvirát dostává od zvědavých autorů stále nové texty ke zhodnocení a komentování, a že v Dračí sedmě přibývají stále nové šperky, tenhle měsíc jsem se odvážila konečně objednat i sutašky a naučit se novou techniku. V zkratce jde o vytváření šitých šperků pomocí placatých šňůrek (prýmků, sutašek) a rokajlu. Jednou z nejlepších šperkařek v ČR je Terezka Drábková (odkaz na její stránky je zde) a na její práci nejlépe uvidíte, oč jde. Já z pochopitelného důvodu zdaleka nedosahuji Terezčiných kvalit a preciznosti, ale aspoň víte, proč mi v poslední době tak dlouho trvá všechno dopsat. Mám totiž o novou zábavu postaráno.

Dokonce ani já nezvládám úplně všechno hned v nejlepší kvalitě. Ale to se poddá.
Dokonce ani já nezvládám úplně všechno hned v nejlepší kvalitě. Ale to se poddá.

Aneb jak to vypadá, když se Ekyelka něco učí? S přimhouření všech čtyř očí to není až tak špatný pokus, ovšem prozatím je to stále jen cvičné pole. Uvidíme, co přinese červenec – včera jsem v práci zjistila, že se mi u jedné náušnice rozlomil přívěšek (kočka přišla o tělo a zůstala jí jen hlavička, jak morbidní – dokonce i na mne), takže je nasnadě, čemu se budeme věnovat v následujícímu týdnu. Někdo se učí na jednodušších věcech a poté přechází ke složitějším a větším, já – aspoň co se týče šperků – mívám opačné tendence. Nejprve šít náhrdelníky a hrát si s velkými plochami, pak se teprve věnovat detailům a titěrnostem v podobě náušnic. A prozatím mne to ještě nikdy nezklamalo.

A jinak… žijeme, tvoříme, píšeme a komentujeme. Občas si dopřejeme volný den (a pak to stejně dopadá jako na fotce nahoře, tedy že stejně vytáhnu některý ze zaslaných textů a dělám si poznámky), jindy pilně pracujeme. A ano, na červenec mám pro vás přichystané malé překvapení – aneb buďte rádi, že to nebude rána z čistého nebe, jak se stalo mně.