O poznámkách

Přiznávám, mám ráda knížky Terryho Prattcheta. Nejen pro samotný obsah, který bývá daleko za hranicí originality, ale také pro všechny ty odbočky a vysvětlivky pod čarou, ať už se týkají zdrojů prodávaného zboží Kolíka Aťsepicnu, výletů do historie Neviditelné univerzity či jen komentářů autora či předkladatele, pana Kantůrka. Zároveň mne však právě Terry naučil přemýšlet, zda je potřebné a vhodné podobné poznámky do textu vkládat. more

Problém první věty

Jistě jste to už nesčetněkrát slyšeli a četli: první věta je nejdůležitější. Zvlášť u kratších textů je první věta spolu s názvem tím lákadlem, které i extrémně těkavého čtenáře přinutí pokračovat i k větě druhé a dál. Jenže jaká první věta je vlastně ta nejlepší? Pokračování textu Problém první věty

Existují jemnější nástroje než sekyra

Pokud dnes očekáváte oduševnělý článek, nabitý moudry, zklamu vás. Neuspokojím ani ty čtenáře, co se těšili na přehlídku bojových zbraní, mojí kabelky (což se někdy nevylučuje) nebo snad výběr toho nejlepšího z tesařského náčiní. Ani o gramlatice dnes nebude řeč, aspoň to tedy nechystám.
Dneska budu jen trochu přemýšlet. A ani ne moc nahlas. Pokračování textu Existují jemnější nástroje než sekyra

Snovači a chaotici

Ve výsledku to vyjde nastejno: na konci je hotový text. Jak se k němu ale dohrabat, jak se vyhnout všem nástrahám, chybám a slepým uličkám, v nichž skončil nejeden autor? I na tohle se mne občas lidé ptají – jak vlastně začít? Místo obvyklé a nepříliš uspokojující rady „Sedni a piš“ tu pro jednou mám trochu jinou odpověď: a jaký jsi člověk? Pokračování textu Snovači a chaotici