O vypravěči

Přemýšleli jste někdy během psaní či dokonce ještě před samotným začátkem, v jaké formě svůj příběh odvyprávíte? Zda je ich nebo er forma lepší? Nebo vždy jen sednete ke klávesnici/papíru a necháte to všechno v rukou Osudu a Múz? Pokračování textu O vypravěči

O povídkových seriálech

Stvoříte báječnou postavu, které se podaří přežít do konce povídky (nebo taky ne*). Zamilujete si ji, čtenáři si ji oblíbí – a vás napadne, že toho by se dalo využít! Jenže co funguje jednou, to si jindy nemusí ani škrtnout.

Pokračování textu O povídkových seriálech

O hledání nepřítele

Ne každý příběh je potřebuje, ale když už se autor rozhodne postavit silného hrdinu bez bázně a hany, co potřebuje víc než lepou ženu k zachránění a trůn k ukořistění? Správně, nepřítele. Uveřitelného, zlého a po všech stránkách dokonalého. Jenže: kde vzít a nekrást? Pokračování textu O hledání nepřítele

O jednotě

Nejspíš už každý, kdo si jen čichl k inkoustu (ti mladší k toneru), už někdy slyšel o trojí či aristotelovské jednotě. Možná byste si i vzpomněli, co to vlastně je. A někteří z vás se snažíte této jednoty držet, přestože občas zaslechnete námitku, že Aristoteles mluvil o dramatu (divadelním) a ne o povídkách. Takže: jak to je s jednotou?

Pokračování textu O jednotě

Listování diářem: únor 14

Máme březen a opět s mírným zpožděním zasedám ke klávesnici, abych shrnula minulý měsíc. A ano, ještě stále jsem nepřišla na to, kdo mi neustále užírá můj osobní čas – přestože spousta lidí naopak žasne, jak se mi daří nacpat všechny aktivity do téhož denního rámce, který mají k dispozici oni (a prý v porovnání se mnou nic nedělají, ha-ha). Pokračování textu Listování diářem: únor 14

Problém první věty

Jistě jste to už nesčetněkrát slyšeli a četli: první věta je nejdůležitější. Zvlášť u kratších textů je první věta spolu s názvem tím lákadlem, které i extrémně těkavého čtenáře přinutí pokračovat i k větě druhé a dál. Jenže jaká první věta je vlastně ta nejlepší? Pokračování textu Problém první věty

Za devatero horami a devatero řekami…

Kdykoliv jsem jako malá slyšela nebo četla tenhle začátek pohádky, automaticky mě napadalo: kdo by v takové divočině bydlel? Jistě, tato slova měla evokovat nezměrnou vzdálenost odkudkoliv, jenže moje tehdejší chápání bralo obsaženou vizi z jiného pohledu: ne distančně, ale lokačně. Takže: kde že to váš příběh vlastně bydlí? Pokračování textu Za devatero horami a devatero řekami…

Když slova nestačí

Slýcháte to od nás průběžně už celý rok. Neopakujte se. Kdo nezažil pocit, že mu kvůli tomu kritik právě omlátil o hlavu jeho nejlepší text (a poťouchle do jeho stránek zabalil přinejmenším Příruční mluvnici češtiny)? Kdo kdy neslyšel výhružné vrčení na adresu opakujících se slov nebo frází? Bojujeme s tím všichni – někdo úspěšněji, někdo barvitěji. Pokračování textu Když slova nestačí