Snídaně v Hnízdě

Nejspíš si to tak občas představuje každý aspoň miniaturní romantik. Volný den, slunečno a vhodná teplota vzduchu, dostatek pečiva, ovoce a dalších nezbytností přímo doma (takže odpadá nutnost se nejprve vyhrabat do obchodu a fuj – potkat lidi!), zkrátka vše potřebné pro poklidnou snídani je na svém místě, takže se plni elánu usadíte ke stolu či stolku (jste-li dokonce na balkoně) a vychutnáte si první jídlo dne. Pokračování textu Snídaně v Hnízdě

Listování diářem: červenec 14

A dohnaly jsme skluz, konečně máme ten správný měsíc na tapetě a v diáři a vůbec. Sice bych místo vzpomínání na předešlé týdny měla mávat malířským válečkem a výt v doprovodu veselé muziky, ale řekněme, že už fakt dneska potřebuji menší odpočinek. Takže: z čeho že jsem to byla tak vyplivnutá? Pokračování textu Listování diářem: červenec 14

Listování diářem: červenec 13

S malým zpožděním, zato báječně odpočatá mohu shrnout červenec slovy a bude hůř. Ne, není to pesimistická předpověď politicko-sociálního vývoje našeho státu, ani neustále vzrůstajícího rtuťového sloupce (tedy pokud dáváte přednost digitálním teploměrům, tohle ignorujte). Jen – bude hůř

Za prvé za to může můj realistický hlásek umírněného pesimisty. Daří se mi poslední měsíce až nad očekávání dobře, takže pominu-li nedávný bleskový atak nepříjemné virózy, která mne obrala o dobrých pět kilo váhy během týdne a kousek, jsem zdravá a tělesně stále funkční bytost. Už to je samo o sobě velmi dobrou zprávou – vzpomínáte na měsíc a něco trvající marodku letos na jaře? Právě proto tvrdím: může být hůř. A taky bude. Jednou. Až si zase jednou moje tělo uvědomí, že jet na tisíc procent 365 dní v roce asi není to pravé ořechové.

Nejspíš jste si už zvykli, že se tady objevuje článek měsíčně, občas dva, když najdu dost odvahy poskládat dohromady své znalosti, zkušenosti a encyklopedie a sestavit text o tom kterém gramatickém, stylistickém nebo čistě autorském jevu (čti: častém problému). I tady by mohlo být mnohem hůř – vlastně málem bylo. Až teď během víkendu do mne sestřenka nevědomky šťouchla, že aspoň ten článek měsíčně pro udržení kontinuity by to chtělo. Díky ní tedy nebylo opomenuto listování.

Onen právě uplynulý víkend byl vůbec epický v mnoha směrech. Připomněl mi, proč vlastně tyhle stránky a proč Triumvirát. Že i moje nudné odstavce o psaní, gramatice nebo stylech občas někomu pomohou dostat se zase o chlup dál. A ano, že i samotné psaní má svůj důvod – právě dnes jsem čirou náhodou zjistila, že Dračí řád: V příštím programu je dočasně vyprodaný přímo u svého nakladatelství. To velmi potěší, zvlášť pokud je vaše povídka označena jako „bonusová“.

Co se ještě podařilo v červenci: přišel balíček od Eleweth. Mám konečně svůj vlastní chiméří kafáček! (A ano, datum na fotce je datum vytvoření, já ho dostala až-až.)

Zjistila jsem, že v zimě stržený most přes Plšťský potok, který protíná mou cestu k mamce, je zase postavený. A že je dřevěný. Nevím, jak u vás, ale mne těší každý podobný kousek dobře odvedené práce. Pokud si vzpomenu a budu mít čas, udělám lepší fotku – tahle snad bude prozatím stačit:

Most přes Pilšťský potok, Opava-Kateřinky

Vzpomínáte si ještě na první pokusy se sutaškami? Náhrdelník si vesele hoví na stole mezi hromadou dalších rozpracovaných projektů, zatímco nové náušnice už tahám po světě.

Doslova – stačily se mnou projet i kus Slovenska, když jsem vyrazila na víkend za bráškou a jeho nádhernou ženou. Na Slovensku jsem také mimochodem poprvé v životě sbírala houby ve vysoké trávě (tedy ne v lese, ale na louce), o jednu jsem dokonce zakopla a nosem jsem málem ryla do dalších. Kuřátka z Po’lany jsou takové dobře živené slepice – téměř třicet centimetrů na výšku a ta praženice, když ji mamina udělala! Už se těším na zavařená kuřátka.
Jo a ještě jsem si naškubala mateřídoušku. Hromadu mateřídoušky, protože ta si tam taky roste vesele, kamkoliv šlápnete.

Co se týče psaní, to… jak to říct kulantně? Je v přípravě. Něco málo už dokonce i vzniklo, nicméně červenec, to je část kolegů na dovolené (včetně mé nejbližší kolegyně, se kterou si předávám směny během týdne), vedení si vymýšlí různé zlepšováky a přestavby a vůbec většinu času jsem trávila v práci. Když ne v jedné, tak v druhé – zakázky na náramky i náušnice se tentokrát pěkně sešly, takže se objednával materiál tu ze Spirály, tam z Fleru nebo od Korálků. A šilo se. Bez focení (sic!), které se v horku nedá v hnízdě vůbec provozovat, neb jsem totálně unavená a zabavená těmi nádherně se lesknoucími ploškami a světýlky. (Tuším se, že mým totemovým zvířetem je v lepším případě straka.)

Toť asi tak vše. Tedy bylo toho mnohem víc, určitě, ale můj deník funguje už roky čistě jen na zaznamenávání nápadů a kousků příběhů, na nichž pracuji, nebo se chystám pracovat. A pokud jsem si to nezapamatovala pro tohle listování, není to pro svět dostatečně důležité, n’est-ce pas?