O vypravěči

Přemýšleli jste někdy během psaní či dokonce ještě před samotným začátkem, v jaké formě svůj příběh odvyprávíte? Zda je ich nebo er forma lepší? Nebo vždy jen sednete ke klávesnici/papíru a necháte to všechno v rukou Osudu a Múz? Pokračování textu O vypravěči

Literární servery II

Lidé jsou různí a život je pestrý. A občas nejrůznější lidé vám život ještě zpestří, pokud se necháte. Jak zůstat v klidu i při srážce s Všechnovím Užprosímtěnepiš? Jak poznat zlatého čtenáře (a držet si ho a hýčkat, protože jeho komentáře mají smysl a pomáhají vám)? Aneb dnes o obyvatelích literárních serverů. Pokračování textu Literární servery II

O poznámkách trochu jinak

V zápalu tvoření občas každý autor narazí na nutnost vést si poznámky. Ať už se to týká věčně zapomínaných informací, vztahujících se k postavám, dodatečných nápadů k ději nebo faktografických detailů, jež činí z čiré fantazie příběh s bytelným základem. A občas každý z nás řeší, jakým způsobem tyhle poznámky vést. Pokračování textu O poznámkách trochu jinak

O poznámkách

Přiznávám, mám ráda knížky Terryho Prattcheta. Nejen pro samotný obsah, který bývá daleko za hranicí originality, ale také pro všechny ty odbočky a vysvětlivky pod čarou, ať už se týkají zdrojů prodávaného zboží Kolíka Aťsepicnu, výletů do historie Neviditelné univerzity či jen komentářů autora či předkladatele, pana Kantůrka. Zároveň mne však právě Terry naučil přemýšlet, zda je potřebné a vhodné podobné poznámky do textu vkládat. more

O kritice

Znáte to nejspíš všichni, co jste aspoň jeden svůj text vystrčili do světa. Pokud mají čtenáři možnost zanechávat u textu zprávy a své reakce, dříve či později se mezi pochvalnými nebo obdivnými komentáři objeví i pár kritických postřehů a občas mezi nimi vyskočí i nějaký vyloženě užnepiš zástupce. V závislosti na poloze negativního tónu takové reakce pak autor zvažuje, jestli vybuchnout ihned, kritikovi se vysmát – anebo ho poslechnout. Pokračování textu O kritice

Starej dědek

Jak se to říká? Karma is a bitch. Já jen doufám, že v mém případě udělá výjimku a v příštím životě se nenarodím jako starej dědek, poddruh literární. Ten typ, co všechno ví, všude byl, od všeho má klíče – a co je nejdůležitější – má svrchované právo hodnotit všechny ostatní, protože jen on ví, jak se píše „správná“ próza. Nebo poezie. Nebo komentáře. Pokračování textu Starej dědek