V mlze bílé šedý stín

Příběhy Anfiry a Esira se začaly odvíjet snad někdy v roce 2004. Vzpomínám si, že jsem se snažila naučit na zkoušku z morfologie, když se mi Anfira usadila v pracovně na stole – a už neodešla.
Povídka původně vznikla jedna – Život za život. V ní Anfira ukázala, čeho je schopná (primárně přežití), a že se jí u mně líbí. Jelikož jsem se toho roku dověděla i o rodící se literární soutěži O permoníkův kahan, rozhodly jsme se zkusit štěstí s Chobotničkou, v pořadí druhou povídkou (dějově se však odehrávající před událostmi Života). Ta získala nejen první místo, ale byla i mou historicky první tiskem publikovanou prací.
V té době jsem už věděla, že se Anfiry nezbavím – a ani jsem to nechtěla. Tahle mladá dáma je prostořeká, svérázná a zkrátka okouzlující. Postupně proto začaly vznikat a stále vznikají další texty, samozřejmě na přeskáčku – zkrátka jak má Anfira náladu mi o svých příhodách vyprávět.
Zde však budu jednotlivé příběhy zatím publikovat, jak jdou za sebou chronologicky v ději. Pokud se někdy rozhodneme Anfiřiny příběhy vydat knižně, budou řazeny stejně.
Nové texty přibudou časem (posléze, počítejte v řádech minimálně měsíců) a vždy předem napíšu, kam na časové ose Anfiřiny historie patří.

******** Pokračování textu V mlze bílé šedý stín

Stromy taky rostou pomalu

Možná jste už při návštěvě Sikara nebo Cirrat zaregistrovali, že hned sousední vesmír zabírám já – a že mi vypěstování vhodného prostředí pro vegetění trvá nějak dlouho. Inu, některé věci zkrátka chtějí čas, s nímž navíc já moc nekamarádím. Pořád mi totiž ten prevít někam utíká…

Postupně budou přibývat články z běžného dění kolem mne (souběžně publikované i v Tyrkysovém hvozdu, což je moje původní hájemství), postřehy o psaní a všeho kolem toho, informace o ne/úspěších Ekyelky coby spisovatelky a ano, občas probleskne i nějaký ten poklad Dračí sedmy.

Jen to zkrátka chce trochu trpělivosti. To víte, čas a já…