Slova překvapující i zákeřná

Během posledních měsíců se mi v pomyslném zápisníku nashromáždilo množství otázek, narážek a myšlenek, vyjádřených v diskusích na Triumvirátu, takže jsem se rozhodla na některé aspekty našeho jazyka podívat trochu blíže. Berte to jako malé letem-světem-slovníkem. Pokračování textu Slova překvapující i zákeřná

Přecházení na vlastní nebezpečí!

Jistě to slýcháte ze všech stran: jsou nemoderní, přímo zastaralé, Jungmannova doba je dávno pryč, čtenáři jim nerozumí… A přesto se občas stane, že chtě nechtě je musíte využít. Ať už kvůli vlastnímu zacyklení a stylu, nebo třeba proto, že to vyžaduje situace v textu. Takže: jak na přechodníky? Pokračování textu Přecházení na vlastní nebezpečí!

Velké a malé, potřeba je obojího

Také jste se jako já kdysi na základní škole nudili v hodinách češtiny, když se vám učitel snažil do hlavy nalít něco málo o pravidlech psaní velkých písmen? Také jste si říkali, k čemu vám budou všechny ty poučky, když přeci všichni vědí, že Slovensko se píše Slovensko a český se píše český? A také jste nakonec propadli kouzlu fantasy příběhů?
Pak mám pro vás drobnou poznámku pod čarou: ty znalosti a pravidla se vám budou hodit. Pokračování textu Velké a malé, potřeba je obojího

Interpunkční guláš

S interpunkcí je to jako s kořením. Máte ingredience, které nesmíte opomenout v té správné dávce – čárky a tečky na místech, kam patří. Občas se může přihodit pár vykřičníků a trojteček pro ozvláštnění chuti. Jenže pokud vám ujede ruka, s textem to dopadne stejně jako s přesolenou polévkou: čtenáři se ve tváři objeví úšklebek a nabízený pokrm odmítne. Pokračování textu Interpunkční guláš