Listování diářem: srpen 14

To bych nebyla já, abych nezakopla o týden a neztratila pár hodin tu a něco málo támhle. Zkrátka a dobře dřív jsem se k Listování nedostala, což je vzhledem k jistému zklidnění mých životních proudů jistým způsobem úsměvné.

Pracovní nasazení se sice nezmírnilo, nicméně ubylo hodin, potřebných k odpracování. Částečně za to mohla i moje dlouho nahlášená dovolená (vlivem prudké změny v bytových poměrech strávená doma doúklidovými pracemi), částečně jiné nastavení víkendů v průběhu měsíce a vůbec. Oproti červenci téměř úleva.

Nejdůležitější víkend léta: Klacíkov. Plchůbraní, chřestění sedláckými zbraněmi a svistot šípů, maso, užtambudem? dotazy tam i zpět, maso, hřející chlupatina místo tvrdé země, luxusní výběr několika značek piva z léty prověřené vaničkové chladničky, maso, Q se šťastným úsměvem a sekerkou v ruce, gramofon a staré vály, noví lidi a staří tvoři, maso, odpočinek, Kocour!, ticho a klid nočního lesa, dlouhé debaty o všem možném, Mellor a Bilbo, uvolňující bláznění s balónky a možnost zastřelit si svého zdrhače, muchteriér Nechtohovno a jeho únos (pravděpodobně třemi francouzskými slimáky), kuřecí paličky a plátky brambor, co mizely rychleji, než jsem je stíhala smažit…

Ne, nefotila jsem. Snímky alias usvědčující důkazy jsou všude možně u dvou otrawek, co si nedaly a nedaly pokoj (dohromady asi tak hodinu čistého času, ale znáte to – jednou je necháte zmáčknout spoušť a už se vezete), takže aspoň mohu tvrdit, že jsem třeba žádného slona na hlavě neměla. A růžového už vůbec ne. A krabici od Kozla jsem taky nezabili, ani balónky a vůbec! Stejně to na plné čáře vyhrál Michael – jediný si odvezl extra-spešl turistickou klacíkovskou známku.

Co se dalšího stalo? Nic moc – zase jsem oprášila nějaké to psaní. Zajímavější je, že jsem vytáhla jehlice a znovu se pustila do pletení. Už si sice nepamatuji vlastní motanici zvanou eky-oko (dosti speciální a náhodně vzniklý postup snímání oka přes jehlici, který vytvářel velmi pěkný vzorek), ale co mi postupně vznikalo ve volných chvílích pod rukama, také není nejhorší. Když k tomu přičtu přijaté zakázky, dlouhodobé projekty a náhlé záchvaty inspirace, o zábavu bylo postaráno až do konce měsíce (i dál). Hotových věcí mám na skladě sice jen poskrovnu a fotek ještě méně, ale vzhledem k týdnu zbývající dovolené, naplánovanému na říjnové slunečné, byť už ne tak teplé dny, fotky časem budou.

A do té doby – stále šijeme, pleteme a píšeme. Nutnost posbírat materiál a myšlenky na každotýdenní článek celkem zdatně nakopávají k dalšímu psaní včetně toho osobního, takže i o stálý přísun pohledů z celého světa je postaráno (viz Postcrossing). Dokonce mne to přinutilo už i vytáhnout pastelky a zkusit čmárat, byť prozatím s nepublikovatelnými výsledky. Ale to se poddá, časem. Pokud ne, nůžky, fotky a výsledné koláže se taky dají spáchat v C6 formátu.

Mno a jinak… Loni touhle dobou jsem na Triumvirátu byla nucena vyhlásit stop-stav přijímaných povídek. Letos povídky chodí průběžně, takže prozatím (!!!) ještě o podobném zákroku neuvažujeme, byť se nám k obvyklé směsici přidaly i soutěžní práce PPT 2014. Nástup podzimu je velmi zajímavý, velmi čtivý a v některých případech také velmi barevný. Ale o tom snad až později v kalendáři.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *