Listování diářem: květen 14

Opět jsem si musela vzít na pomoc diář (ten paperblanksový, s Blue Cats & Butterflies od Laurel Burch) a další externí paměti, protože proč by Ekyelka psala každoměsíční report na konci daného měsíce či na začátku nového, když se na to může vrhnout s čtvrtletním zpožděním, že.

Zkrátka a dobře květen se jako obvykle odehrával v hektickém toku dní, pracovních směn pro vrahy (řekněme, že pokud jste precizní, důslední a tak trochu cvoci, občas ani deset hodin v práci nestačí k vaší spokojenosti a odchodu domů) a – fanfáry prosím – především ve zběsilém přepisování a dotahování soutěžního textu pro Žoldnéře.

Už je to tak. Opakuji si to každý rok touhle dobou, ono klasické „mám já to zapotřebí?“ – a jako vždy i letos jsem si odpověděla odklepnutím Odeslat v mailu a návštěvou pošty. Ano, zjevně to mám zapotřebí, ono hektické přepisování, zdlouhavé přemítání, desítky zamítnutých konců a vedlejších větví, hromady vyhozených písmenek, zkrátka je to tak. Od chvíle, co mne Sikar naočkoval myšlenkou, že by nebylo od věci účastnit se aspoň některých vyšších soutěží (ti teda dík, chlape!), se nějakým zázrakem každý rok vyburcuji k dopsání, přepsání, překopání a redukci aspoň jednoho vlastního textu, který se značně smíšenými pocity posílám do téhle soutěže.

Loni jsem si pravda věřila víc – a také to tak dopadlo. Opět a zase těsně pod hranicí první dvacítky, za niž bych v téhle soutěži prozatím byla velmi ráda. No co, nepodařilo se, možná se zadaří letos. A pokud ne, máme celou budoucnost na pokoušení té hráze.

Mimo psaní a práce v rámci Triumvirátu (články si najdete snadno sami) se i něco málo ušilo. Některé šperky byly vytvořeny vyloženě na zakázku, takže jsem jaksi ani nestihla udělat pořádné fotky. Jiné šperky jsem sice šila sobě pro radost a s vyhlídkou na možný prodej, ale od chvíle, co byl utažen poslední uzlík, zůstávají krásky stále ve společné krabici s nálepkou „vyfotit“. Nějak není čas, světlo a především chuť fotit. Takže také možná časem.

Modrý pro Anitku – první sutaškový náhrdelník, který jsem nedělala čistě jen pro sebe. Rychlý cvak před zabalením a odvezením směr Brno…

A v osobní rovině? Bolavý zub dovede potrápit slušně, zvlášť když se vytvoří zánět a každý týden se musí chodit na kontroly. Docela otrava, cpát si do vytvořené díry ve stoličce před každým jídlem vatu, na druhou stranu tolik smoothies, koktejlů a šťáviček jsem si nenavymýšlela už dlouho. Dokonce jsem zase vytáhla mixér a vařila si krémové polévky – to abych oklamala mozek, že ano, tohle je celé jídlo. Částečně to zabralo, ale sakra, do Sikarovy svatby musí být zub v pořádku, protože mám slíbené řízky!

Jenže jedna míní a zuby se neptají. Květen minul a díra v zubu zůstala, potvora.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *