Listování diářem: červen 14

V rámci listování předešlými stránkami a týdny to vypadá, jako bych jen chodila do práce, šila a pročítala Shopenhauera.

Ve skutečnosti byl červen mnohem zábavnější, zajímavější a v mnoha směrech epičtější. Největší podíl na tom nese opět Sikar, tentokrát společně s Darou, protože měli svatbu. Ano, čtete správně. Ti dva se rozhodli dát světu najevo, že Apokalypsa se přiblížila o další krůček – stvrdili svůj mocenský pakt veřejně a za notného prolévání rumem, pivem a Kofolou. Svědky jim vedle rodiny byla i vybraná taverní společnost (prostě kdo zrovna mohl přijet), pár Vran a já.

Dokonce jsem si kvůli tomu pořídila i nové šaty, ukázala nohy a nechala doma pánvičku. Navzdory všemu to byla příjemná oslava, okořeněná spoustou vtipných momentů, z nichž většina se mi už vykouřila z hlavy (ale on mi je zase někdy někdo připomene, to bych se nebála).

Neméně vtipný byl už samotný začátek měsíce. Vydržela jsem přesně šest dní, než míra mé trpělivosti doznala pořádné trhliny – letos to totiž Michaelovi trvalo o něco déle a právě šestého stále ještě nebyl vyvěšený celkový seznam přijatých povídek. Sice mi poštovní systém hlásil, že moje zásilka byla v pořádku přijata, doručena a předána adresátovi, ale patřím k těm bytostem, co si i zdánlivě zjevné pravdy radši ověří osobně. Takže jsem čekala, čekala, čekala… Až po týdnu mne napadlo zkontrolovat mail, z něhož jsem odesílala elektronickou verzi soutěžních prací.
Až příště budu lehce vyšilovat, že ještě stále nemám potvrzení, připomeňte mi někdo, abych si zkontrolovala opravdu všechny maily, ano? Nervičky to byly, to tedy ano.

Jinak vše při starém. Šití, psaní komentářů a čtení všeho možného, sem tam volno a spousta práce. Přibyly náměty na nové povídky, ale kdo je napíše, netuším – můj mozek je momentálně permanentně zadřený a nefunkční, co se vlastního psaní týče. A ani s tím nic nedělám, protože mám o zábavu s rokajlem prozatím postaráno. Však i Listování dopisuji zpětně…

2 komentáře u „Listování diářem: červen 14“

  1. Já jsem vrána? 🙂 Sice je to svým způsobem pochvala být přirovnáván k Brandonu Lee, ale, přece jen bych si rád myslel, že jsem ještě naživu 🙂

    1. Ne, ty jsi jednak můj osobní bubák a díky Cirrat a spoustě dalších detailů tě počítám mezi vybranou (taverní) společnost. Já vím, je to divné, když na Taverně nejsi a Cirrat téměř také ne, ale povídejte to mému mozku!
      (Sakra, on si někdo pročítá i Listování?)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *