Listování diářem: duben 14

Nikdy není pozdě otevřít diář a zavzpomínat, aneb co jsem to sakra během toho apríla vyváděla?

Když zalistuji nazpátek, začátek měsíce je plný juchání, práce a šperků. Jeden hotový, druhý hotový, třetí hotový, čtvrtý téměř hotový… Však se stačí podívat na tyhle dokončené krasavce, jak šly za sebou ven:

Ve zlatém tónu
Ve zlatém tónu – náhrdelník, vytvořený na téma „Gotika a románský sloh“ pro klub MaŘeNa – sklo. Oproti jiným šperkům vypadal téměř civilně, ale o to větší radost z něj byla během šití a výjimečně i během focení.
Ochránce – velmi široký náramek šupináč na přání. Takže ano, už prodaný.
Vodní cesta – náhrdelník vytvořený opět na zakázku ke stejnojmennému náramku. Takže opět ano, opět už je pryč ze skladu a zdobí novou majitelku.

Co bylo ještě lepší, podařilo se mi nakonec během dubna dodělat i jeden z „větších“ kousků, co se mi na pracovním stole rozkládaly už nějakou dobu. Navzdory jarní únavě, která mne téměř každé odpoledne odeslala aspoň na dvě hodiny do pelechu, dokonce navzdory rozříznutého prostředníku (jak jsem si vtipně poznačila do diáře: příště koupit o 10dkg masa víc, ať nejsou v ragú moje vlastní prsty!)

A pak přišel ten velký den, kdy se mi podařilo dotáhnout velmi fousatý, téměř prastarý projekt k poslednímu uzlíku. Moje megalomanské srdénko zaplesalo, opět jsem mohla chvíli (asi tak den) být naprosto spokojená s rozměry, rozličností a nádherou nového šperku.

Amfitríté
Amfitríté – pojmenovaný po vládkyni oceánů (protože jako Poseidonova manželka je ona skutečnou vládkyní: všichni víme, jak to v manželství chodí, že?)

A pak už se jen uklízel materiál, čistil stůl – takže ve výsledku mám na konci měsíce pracovní plochu zavalenou mnohem větším počtem sáčků s rokajlem i kameny, než na začátku. I to je osobité kouzlo mojí pracovny; vždycky se zázrakem objeví nějaký zapomenutý, nebo dokonce rozpracovaný projekt, který by bylo vhodné právě teď dokončit. Jak vlastně vypadá můj stůl uklizený? Naposledy jsem celou volnou desku viděla snad během stěhování…

Že jsem hrdou tetou už tří ratolestí svých bratrů není žádná novinka. Jenže Amélka je skutečně zlaté dítě – nádherná, usměvavá, roztomilá… a je skutečně zábavné sledovat bráchu, jak si s ní hraje. V půlce měsíce přijeli všichni čtyři (protože Rufus je taky člen smečky, tedy rodiny), takže jsme měli doslova rodinnou pohodu a mamka po dlouhé době měla všechny své děti doma. Škoda, že nemůže být takových lenošivě-pohodových víkendů víc a častěji!
Na druhou stranu když se zadaří a volný víkend v práci vyjde na tu pravou dobu, mohu jet zase já za rodinou na Slovensko. A to je teprve jízda!

Duben má i jeden velmi speciální svátek pro všechny knihomoly. Den pro knihy, den bez DPH! Takže vedle poněkud větší objednávky z e-shopů jsem vyrazila i do Neoluxoru, abych osobně ulovila aspoň Měsíční zahrady. Že je neměli v Bredě, ale na Hrnčířské, je jen malý detail – konečně jsem zase splnila malý krůček z dlouhodobého cíle přečíst Malazku! Předpokládám, že do konce roku budou v mé neexistující knihovně stát i druhý a třetí díl spolu se čtvrtým, který pro mne ulovila už Tinne (a tak mne vlastně pošťouchla k tomu, abych si tohle velmi staré předsevzetí konečně hodila na aktuální plán). A vánoční svátky budou o čtení Malazky.

V samém závěru měsíce jsme s Teem jeli na malý výlet – do Rožnova. Ani ne tak do skanzenu, jako do prodejny minerálů a polodrahokamů, zjistit podmínky, materiálové zásoby a tak. Už teď vím, nač padne část některé z příštích výplat, protože – och, bohové, dejte mi sílu! To je poklad! I když nepotřebuji takové množství minerálů jako třeba šperkařky, co se zabývají wire-wrapingem nebo tiffany technikou, návštěva mne jen ujistila v tušení, že tohle bude hodně bolet (mou peněženku) a že mám málo materiálu – toho skleněného. Takže dvojité au pro účet a ekyelčí level pro sysling dozná patřičné úpravy.

Jen tedy začínám zároveň přemýšlet i nad tím, kolik hodin že potřebuje živé tělo k denní regeneraci. Nebo že by se mi hodil další pár rukou, jak se onehdy zařídila sestřenka (i když ta si jich pořídila hned několik, nenasyta!). No, uvidíme. Možná časem dojde i na to psaní.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *