Listování diářem: březen 14

Prý tenhle měsíc začíná jaro. Já nevím, ale nenásleduje jaro po zimě?

Jakkoliv nudná a nesněhová byla tahle zima, ve vzduchu je opatrně cítit, že se mění teploty. Sice ještě stále supluji Červenou karkulku – hlavně ráno, když klušu přes město na autobus, tyhle „vtipné“ poznámky nevnímám především díky špuntům s muzikou v uších – ale jarní kabátek už je nachystaný dva týdny.

Začátek měsíce začal o víkendu a tedy zcela jedinečnou, epickou a lenošivou nedělí. Přátelé sice kapku nepochopili, že když napíšu „přijďte na snídani“, znamená to spíš brunch a to lehce opulentních rozměrů (Ještě, že jsem ty muffiny nestihla v sobotu upéct! Nebylo by je kam dát na stůl.), ale už jsou poučeni pro příště. Nesnídat doma, snídá se společně. Jen musím do příští nedělní snídaně pořídit větší ubrousky – pocintali jsme se při nalévání džusu či mléka všichni a jak jinak, než samozřejmě epicky.

Opět jsem během března čuchla k sutaškám. Jsem zkrátka nezmar, ovšem nezmar pracovitý! Nezmar s vlastními novými náušnicemi, jakkoliv jsou stále ještě nedokonalé a neprodejné (protože D7 si zakládá na kvalitě, nejen originalitě). Ovšem kolegyním a známým to nebrání, aby nevzdychaly a neptaly se, kdy už začnu vyrábět něco takového i do obchodu.
Nedivím se jim. Taky jsem si tyhle krásky oblíbila.

Pávice

Navíc si musím připsat další plus: jde o historicky první pokus o skutečný nákres šperku, vytvořený ještě před započetím samotné práce. Že náušnice ve výsledku vypadají trochu jinak, je výsledek samotného tvoření plus fakt, že to, co se skrývá pod pravou náušnici, je rozkres ve skutečné velikosti. Holt jsem mírný chaotik a tedy měním plány za pochodu, pokud se jeví, že výsledek bude vypadat lépe než původní záměr.

Jestli se ptát, jestli jsem sáhla na vlastní psaní – sáhla. Přeložila jsem krabici s vytištěnými nedopsanými texty z levé hromady na pravou, než jsem vyčistila šuplík pod postelí a tam krabici uložila. Jaksi není síla, natož nálada věnovat se vlastním textům, když se zaobírám teorií psaní, články pro Triumvirát a cizími texty. Tak nějak při tom ztrácím iluze o prospěšnosti takové činnosti, víme? Zkrátka jaro se blíží a s ním i moje obvyklá nechuť cokoliv z původní tvorby publikovat.

Jo a ještě jsem měla dovolenou. S bolavými zuby se všechno zrušilo a jen se skučelo doma v pelechu. Snad v červnu dopadnu lépe.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *