Listování diářem: únor 14

Máme březen a opět s mírným zpožděním zasedám ke klávesnici, abych shrnula minulý měsíc. A ano, ještě stále jsem nepřišla na to, kdo mi neustále užírá můj osobní čas – přestože spousta lidí naopak žasne, jak se mi daří nacpat všechny aktivity do téhož denního rámce, který mají k dispozici oni (a prý v porovnání se mnou nic nedělají, ha-ha).

Můj věrný společník s modrými kočkami (ano, mám na mysli svůj diář, ne potrhlého kočičího kamaráda) si naštěstí pamatuje víc věcí a událostí, než všech nás sedm dohromady. Díky němu tedy vím, že hned první únor se odvíjel ve znamení odpočinku, pletení a dalších poznámek k chystané novele. Jelikož jsem stále nebyla schopna dotáhnout onu inkriminovanou povídku, která tímto nabrala už tříměsíční zpoždění, musím si zatím nechat zajít chuť na novelu, na ostatní rozepsané povídky a ano, dokonce i na pokračování knihy. Nedá se svítit, dokud nebude Vládce hotový, nesmím lumpačit. Ale je to otrava, být na sebe takhle zlá.

Pravdou ovšem je, že tato duševní cvičení, kdy si udržuji v hlavě poznámky prozatím neexistující novely, mne nutí nejen rozvíjet děj do stále podrobnějších detailů – díky nimž nacházím možné logické pasti a nečekané oslí můstky – ale také pomáhají při psaní článků pro Triumvirát. Když jsme před rokem s tím cirkusem začínali, nejspíš ani jeden z nás nepředpokládal, jak rychle se Triumvirát uchytí. Mno a já osobně jsem také měla strach, zda vystačím s dechem. Přeci jen, článek týdně pro tvora, co nepublikuje tak často, je docela velká nálož. Zdá se však, že pokud přechodně dojdou témata přímo u pramene, vždy se objeví čtenář nebo autor, který pohotově (a velice často také nevědomky) dodá vhodný materiál ke zpracování.

Když už jsme u toho materiálu: lov dopadl na výbornou. Dráče objevila několik nových dodavatelů krásných kovových komponentů, jaké nejsou zase až tak běžně k vidění, takže jsme cvakly kontrolní nákup. Výsledek? Tu:

Briannah – ketlované náušnice ve starobronzu a pavích odlescích. Luxusní, tajemné – a bleskově prodané.

Než jsem si stačila rozmyslet, jestli bych je neměla ze stránek Dračí sedmy stáhnout a nechat si je doma, už nám visela objednávka na nástěnce. Aspoň vím, že náušnice budou dělat radost – málokdy se nám podaří vytvořit šperk, který by tak rychle zmizel z nabídky.

Od ketlování však byl už jen krůček k sutaškám. Ano, k oněm sffiňím kluzkým, co se mi je ještě stále nepodařilo pokořit. Od půlky měsíce si hraju nejen s prýmky, nitěmi a rokajlem, ale také s pastelkami a papírem. Historicky (a také lehce hystericky) první skutečný nákres šperku se vším všudy, tedy i s barevnou kompozicí, jestli to tak mohu nazvat, byl na světě. Jaká radost a nadšení zavládly poslední únorový den v hnízdě! Od té chvíle je mobil neustále při ruce, protože je třeba zdokumentovat postupující práce. Pro veřejnost jsem však prozatím uvolnila jen prvotní nástřel – občas je dobré nechat si něco v záloze.

První oficiální nákres chystaných náušnic – i s hotovým základem v praxi.

Nejen šitím a psaním živ je člověk. Také čtením: dorazila jsem Bizarníma rukama od J. R. Landsdalea a mám o čem přemýšlet. Dopisy sice chodí nepravidelně, ale chodí! A je třeba na ně odpovídat – přestože ostravický holub se momentálně podobá spíš značně vykrmenému pelikánovi, kterému se nechce ten zadek odlepit z bidýlka a nechce. Stále ještě čekají Obecné dějiny ničení knih, protože jsem před nimi dala přednost Sydu Fieldovi (to kvůli chystanému projektu, více prozradím, až nastane vhodný čas). Ovšem vždy se najde čas na nějaký dobrý brakový román nebo šestákovou detektivku.

Zkrátka žijeme, tvoříme a fungujeme stále vesele dál. Navzdory nařčení, že v kapsičce u vesty mám vedle prstenu schovaný i obraceč času – my Ekyelky taková udělátka nepotřebujeme. Od čeho umíme luskat prsty, že. (a ten provokativní úsměv si domyslete)

2 komentáře u „Listování diářem: únor 14“

  1. No, popravdě jsem se už bála, že kormorán uhynul. Ačkoliv jeho překrmený stav se mi také nezamlouvá. Už by se měl skutečně odlepit od bidýlka a proletět se.

    1. Zmizel, byl pokládán za padlého v boji s Chaosem, posléze objeven spolu s dalšími ztracenci, resuscitován, přikrmen a momentálně se jen dojídá drobky.
      Sama jsem zvědavá, jak se odlepí od země, když ho už ani bidýlko neudrží…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *