Papír v kuchyni

Naše lednice potřebuje víc magnetek. Ty ze sbírky mikulovského vinařství, na kterých jsem si mohla procvičovat názvy motýlů, už zdaleka nestačí – recepty na muffiny, buchty, večeře z jednoho hrnce a další laskominy se mi množí, zatímco magnetky, co je mají přidržovat na místě, jaksi ne. Tahle neúměra je… nepřijatelná.

Čas od času mne popadne kuchařská uklízecí mánie. Když se to stalo posledně, přerovnala jsem kompletně veškeré vybavení a to hned několikrát, aby se sklo, porcelán i kov nejen vešly do omezeného prostoru skříněk, ale také byly vždy po ruce v tom správně logickém sledu (který nemusím kuchařkám vysvětlovat a muži ho stejně nepochopí). Rámusit ve dvě ráno s hrnci sice není to pravé ořechové pro sousedské vztahy, ale hej, už jsem přeci říkala, že jsem alergická na oříšky!

Dneska ráno jsem šla zkontroloval kuře, co jsem si pozvala na oběd. Jediný pohyb dveří od ledničky měl za následek, že nový a už oblíbený recept na jednoduché ragů sjel o pět čísel níž. Což o to, je přiťápnutý na loňském ročním kalendáři, takže k poškrábání povrchu nedošlo, nicméně mne to přivedlo k myšlence opět si trochu pohrát s kuchyní – v tomto případě se svými kuchyňskými zápisky.

Jen málo přátel vidělo mou kuchařku. Tedy celou – všechny ty svazky postupně dokupovaných specializovaných knížek, kroužkové bloky nacpané ručně psanými recepty, výstřižky v krabici od paprik (někdy se schválně v marketu zkuste podívat, v čem zelináři přivážejí papriky. Ano, jsou to nebývale velké krabice, zvlášť když je místo paprik naplníte jednotlivými stránkami receptů) – a určitě jsem ještě na něco zapomněla. Rodinné recepty s nálepkou „poklad“, osobní oblíbené recepty, recepty „musím vyzkoušet“, sezónní recepty, speciality, co bych ráda aspoň jednou vyzkoušela, protože zní tak zajímavě (no dobře, některé zní přímo sexy). Mohla bych pokračovat stále dál, ale myslím, že víte, oč jde. Zkrátka je toho moc a chtělo by to zavést aspoň nějaký systém.

Někdo namítne, že převedením do elektronické podoby by se ušetřilo víc místa, než kolik zabere ona pověstná krabice od paprik (vlastně jsou to už tři krabice, pokud počítám dobře a všechno). Když budu chtít recept, vytáhnu si ho z počítače. Jenže – dovedete si představit přichytit monitor počítače, případně čtečku magnetkama na lednici? V tom je právě to kouzlo, prolistovat, vytáhnout a připnout hezky do úrovně očí, aby se pohledem kdykoliv mohlo zkontrolovat, že se na nic nezapomnělo.

Je to vlastně podobné psaní rozsáhlého textu, třeba románu. Jistěže mám v počítači připravený program Ywriter, kde můžete vytvářet nejen samotný text, ale ještě si přikládat i charakterové listy svých postav, sledovat dějové linky a vytvářet nejrůznější popisy, abyste měli veškerý materiál při ruce. Jenže během psaní tenhle šikovný vynález vůbec nepoužívám. Jednak jsem se ještě nedostala do fáze „zcela vážně píšu knihu a nic jiného nevnímám“, navíc si mnohem snáz pamatuji detaily, pokud si je napíšu rukou (což je vědecky dokázáno, tedy že si mozek snáz pamatuje věci, které si uvědomuje skrze píšící ruku).

S recepty je to totéž. Když už se ukáže, že některý z nových úlovků je zcela unikátní a luxusně chutná třeba mlsným přátelům, je potřeba ho mít neustále při ruce – co kdyby se třeba na Hraničce zachtělo těch nadýchaných máslových muffinů? Mít vše online na síti je sice fajn, ale co když budeme třeba v divočině Razové, kde nemám signál ani na miminu, natož že bych se připojila na net? Papír je skladný a lehký, myšlenka ještě lehčí. Proto tolik původně složitých receptů upravuji – není v tom lenost vytáhnout váhu nebo pamatovat si všech šestatřicet přísad. Jen pragmatické „máš tenhle základ a pomocí detailů vytváříš variace“ spojený s drobnou nepřízní mého mozku (čísla? To jako si je pamatovat? Eh!). Zkrátka a dobře se mi papír osvědčil mnohem víc než kterékoliv jiné médium.

No a dneska jsem právě kvůli nedostatku magnetek došla k rozhodnutí zjistit, kolik takových nestandardizovaných papírků s recepty vlastně mám, abych je přepsala na formátovaný papír a zařadila do kroužkových bloků. Znáte ten pocit, když otevřete skříň, spatříte uvnitř zcela jiný vesmír, konsternovaně pronesete „ou“ a skříň zase zavřete? Mně se to dnes podařilo rovnou dvakrát (skříňka s kuchařkami, kde je jedna porce volně ložených listů s nasbíranými recepty, a šuplík, kde je druhá část nasysleného nákladu). Logicky proto místo třídění, přerovnávání, pečení a vaření píšu tenhle článek. Občas je toho zkrátka moc i na Ekyelku.

Což neznamená, že se do toho časem nepustím. Až se mi podaří nasyslit dostatečně množství stejných kroužkových bloků – to aby lépe vypadalo v polici. A magnetek, těch placatých s fotečkama roztomilých zvířat, s vtipnými citáty a tak – protože až budu mít jednou kočku, tyhle placky nesejme packou jako vystouplé dětské magnetky. Věřte mi, zkušenosti nad zlato (a bolest ze šlápnutí na shozenou magnetku je srovnatelná s bolestí, vyvolanou přišlápnutím kostičky lega, zvlášť ve čtyři ráno!).

A kdo ví, možná časem dotáhnu do reálné podoby i nápad vybrat nejoblíbenější recepty, doplnit je vtipným komentářem a ve velmi omezeném nákladu vytisknout.

2 komentáře u „Papír v kuchyni“

    1. To mi neprošlo, prý by to ledničce uškodilo. Nevím jak, ale hádat jsem se nechtěla, no. Asi máme ledničku s citlivými akupunkturními body.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *