Když slova nestačí

Slýcháte to od nás průběžně už celý rok. Neopakujte se. Kdo nezažil pocit, že mu kvůli tomu kritik právě omlátil o hlavu jeho nejlepší text (a poťouchle do jeho stránek zabalil přinejmenším Příruční mluvnici češtiny)? Kdo kdy neslyšel výhružné vrčení na adresu opakujících se slov nebo frází? Bojujeme s tím všichni – někdo úspěšněji, někdo barvitěji.

Zvlášť autorští nováčkové, pokud najdou odvahu ukázat mi svůj text, mohou snadno podlehnout pocitu, že jsem přímo zatížená na barevné kroužkování, spojování, podtrhávání a vyškrtávání slov, která přeci jsou zcela normální – jen se zkrátka opakují trochu častěji, než obvykle. Většinou jsou mých okamžitých poznámek ušetřeni, protože dostanou pouze přepsaný komentář, zatímco jejich vytištěný text zůstane i s poznámkami u mne, nicméně jeden obrázek pro ilustraci určitě bude stačit:

Řešitel
Opakující se slova dovedou z běžného textu vytvořit zábavnou hru „spoj body“ – ale do povídky skutečně nepatří. (text Řešitel, autor Michal „Frolda“ Frolík)

Tento případ je samozřejmě extrém, nicméně pokud bych daný problém rozšířila v rámci celé povídky, nejspíš by nezůstalo jen u jednoho textu a jednoho autora. Čím dál častěji se setkávám s určitým schématem výběru slov, který sám o sobě není nijak závadný, ale při pročítání třetí a další povídky, vedené ve stejném duchu, už začne nudit. Meč je stále meč, případně zazní nějaké jeho specifikum, ale že jde o čepel, ostří, zbraň, případně že mu postavy mohou říkat „párátko“ nebo jinak – na to nejen začínající autor občas úplně zapomene.

Pozor, netvrdím, že všichni a hned musí začít psát mnohaslovně a barvitě. Ono to často ani nejde, ne při narušení toku a tempa textu. Je však rozdíl, zvlášť u některých subžánrů, zda třeba pro popis využijete základní barevnou škálu, nebo sáhnete po ne tak používaných přívlastcích, které však mají v dotyčné struktuře své místo („antracitová“ pro vyjádření mokré lesklosti šedočerného povrchu a podobně – vzpomeňte si na Bishopové Vryté město a budete doma).

A takhle je to vlastně se vším. Spojky, byť jich má náš jazyk omezený počet, se neskládají pouze z „který“, „a“, „ale“ a „když“. Nebuďte líní hledat nové způsoby, jak pracovat s textem – ať už v rámci samotných slov, kdy sáhnete po méně využívaných spojkách typu „jež“ (zde se však preventivně přimlouvám za pečlivé nastudování pravidel použití, jinak rozhodně nebudu hodná teta Ekyelka), nebo přímo zaútočíte na vlastní větné stereotypy a narušíte je. Ono to vypadá jako ponoukání k malé revoluci, ale každý autor se neustále vyvíjí – tak proč byste vy měli psát pořád stejně? Proč mít odstavce stále poskládané z vět rozvitých, obsahujících jednu větu hlavní a dvě vedlejší? Zkraťte věty! Rozsekněte je, když už chybí spojky! Stereotyp svádí k pravidelnosti a ta startuje nudu – na to nezapomínejte.

Jenže co když nám slova dojdou úplně? Občas se to stane – nejde jen o prosté „teď jsem to měl/a na jazyku, sakra!“, ale o stav, kdy nevidíte jinou cestu, než použít opět jedno a totéž slovo. Samotné vás to hněte a vyvolává přinejmenším nespokojenost, jenže co s tím? Pro ty pracovitější a hravější: vraťte se v textu nazpět a přepište odstavec. Podívejte se na problém z jiného úhlu. Opravdu je to slovo tak důležité, aby zaznělo znovu?

Pro ty lenivější a méně hravé: pořiďte si slovník synonym. Jde o neocenitelnou pomůcku při psaní, která vám navíc rozšíří slovní zásobu i do směrů, o něž byste jinak stěží zavadili.

A pokud to nestačí – na trhu jsou různé slovníky argotu a žargonů, stejně jako nářeční slovníky: ty mimo jiné pomáhají vytvářet jeden z charakterových rysů postav – způsob jejich promluvy. Vzpomínáte si na Prattchettovy Nac Mac Fígly, geniálně přeložené Honzou Kantůrkem? I o tomhle je využívání synonym – proč by měli ječet a blekotat spisovnou češtinou (v originále angličtinou), když je k dispozici barvitější hantec a další moravská nářečí?

Nac Mac Feegles! Zde v originále – pro libozvučnost českého překladu doporučuji Klobouk s oblohou, Svobodnej národ a další z knížek Terryho Prattchetta.

Zkrátka a dobře pokud použijete pro popsání situace určitá slova, fajn, ale nepoužívejte stále tatáž. Hrajte si, hledejte, prozkoumávejte nové obzory jazyka, v němž jste se rozhodli světu sdělovat své příběhy. Obohatí to nejen váš svět a texty, ale i vás samotné. A nebojte se, já si najdu zase jiný důvod, proč na váš text použít barevné fixy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *