Listování diářem: září 13

Začátek nového měsíce je tím nejlepším dnem pro revizi předchozího dění. V mém případě je to také poslední dobou také jediný den, kdy vznikne článek – vím, hrubě zanedbávám své čtenáře na všech frontách, ale mám k tomu dobré důvody.

Těmi jsou v prvé řadě povídky. Dvě jsou hotové a momentálně procházejí autorskými korekturami, než je – náležitě přepracované – opět rozešlu svým věrným trhačům, na další se opět začíná pracovat. Na nějaký čas jsem ji totiž musela odložit kvůli spoustě detailů, z nichž tím nejvážnějším byla otázka, kam vlastně daný příběh směřuje.

Občas se mi to stane. Začnu se sama sebe ptát, o čem vlastně povídka je, co je jejím základem – a zda je to dostatečný základ (nebo zda třeba není až příliš vrstevnatý). Když už se tak detailně věnuji určitému problému nebo mechanismu, má vůbec pro daný příběh až tak vysokou důležitost, nebo si zkrátka jen pohrávám s písmenky a pro stromy nevidím prales?

V rámci možností se mi tuto otázku podařilo specifikovat blíž – a mohu tedy vesele pokračovat v pohrávání si. Co naplat, místo povídky napíšu novelu (konec konců je určena až pro příští ročník CKČ, takže jsem skutečně prozatím v klidu). Nebo román, pokud se tato otázka bude zodpovídat ještě několikrát, případně pokud mi trhači doporučí přidat omáčku místo masa a kostí.

Nejen psaním jsou však ekyelky živy. Září se letos ukázalo nadmíru chladné – zvlášť oproti pouštním srpnovým dnům – a tedy se vedle nejrozmanitějších muffinů opět pekl i dýňový koláč. Pro mne osobně je to definitivní potvrzení nástupu podzimu, protože v jiné měsíce a roční období nemám na takto zpracovanou dýni pražádnou chuť. Minulý týden však vypadl jeden z trouby a momentálně se mi v kuchyni rozmrazuje další porce dýně pro novou várku. A ano, brusinky mám v rumu namočené už od neděle.

V šití jsem zdánlivě ustrnula na místě. Avizovaný Řasnatec sice získal druhou část svého těla a vypadá epesně jako na začátku svého zrodu, ovšem stále ještě není dokončený. Ustoupily i naplánované sutaškové projekty, neboť jsem dostala zajímavou zakázku na arabský ozdobný postroj na koně. Vše se stihlo v limitu, jen výsledná fotka na hrdém valáškovi zatím chybí, neb – jaksi není čas. Ovšem po krátké pauze na zotavení (když šijete v ruce něco tak dlouhého, chvíli pak nechcete vidět ani ten nejmenší rokajl) se opět vracím k rozdělaným projektům a pár nových jich je na obzoru. Už proto, že sutašky se skvěle hodí i jako ozdoba zamýšleného zimního kostýmu. Jen mít víc času na rozkreslení plánů; prozatím totiž existuje jen hrubý rozkres střihu kabátce. Kde je ten zbytek… Však víte.

Coby knihomol shánčlivý jsem včas zvedla tlapku, když se Michael Bronec ptal na zájemce své nejnovější bichle. Hle, od posledního zářijového týdne jsem tedy hrdou majitelkou Prokletých knihoven: 960 stran textu v pevné vazbě a v zeleném přebalu! Pokud máte všímavého Ježíška, napište mu – tenhle dárek má skutečně luxusní váhu kila a čtvrt a na jeho vzniku se podílela vskutku vybraná společnost.

A jelikož je prvního října, už se těším na nové číslo XB-1. Povídky, recenze, články, jak jsem byla vždy zvyklá z Ikarie, to všechno teď pravidelně nacházím ve schránce. Předplatné je fajn.

U fantastiky ještě zůstaneme: nejspíš si jen někteří z vás dovedou představit mou radost, když jsem díky Sikarovi zjistila, že Velká literární soutěž New Weird je od letošního roku zahrnuta v PAFu. Pro ty, co netuší, která bije: soutěž už druhým rokem vyhlásila Sussanah na svém blogu, hlavním partnerem je Sarden a slovenským partnerem scifi.sk, mezi porotci zasedají Sikar i Cirrat a ano, loňský ročník jsem vyhrála já. Už mám vaši pozornost? Pak vězte, že PAF je – jak ostatně můžete zjistit sami z poskytnutého odkazu – žebříček úspěšnosti soutěžících autorů plus přehled zahrnutých literárních soutěží. Autoři fantastiky ho ne všichni znají (stejně jako mne dodnes udivuje, že ne všichni čtenáři mají ponětí o Legii), pro mne je to však příjemně přehledný sumář, jak si vedou mí přátelé soupeři. Tedy ti odvážní, co se účastní literárních soutěží a umisťují se v nich, pochopitelně.

Toliko radosti v měsíci září? Přičtěte k tomu fakt, že v práci jsem vyfasovala na zaučení dvě nové kolegyně, které od listopadu přecházejí na vlastní filiálku na druhém konci města, že jsem po roce viděla některé Taverníky a mohla je aspoň obejmout (ono o moc víc času málem ani nebylo) a že mám na jehlicích novou zelenou přízi na jarní kabátek. Vcelku zajímavý měsíc, to září, což?

1 komentář u „Listování diářem: září 13“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *